Kultura vždycky nebyla moje silná stránka. Kultura mě také moc nebavila. Nevím, čím to bylo, ale jednoznačně kultura nebyla někdy tak moc podle mého vkusu. Nezajímalo mě to. Mě kultura spíše nudila. Když jsem pak byla s babičkou dvakrát v divadle a potom ještě jednou s mámou, tak jsem vůbec nechápala, jak to někoho může bavit. My jsme navíc ještě neměly žádné sedačky, nemohly jsme sedět, takže jsme se na představení koukaly ve stoje. A to vám řeknu, že je to možná ten důvod, proč jsem kulturu neměla vůbec ráda. Jenomže později, když jsem našla svého partnera, který brigádně pracoval v maskérně a v kostymérně, kde ho to moc bavilo, protože tam také kdysi pracovala jeho manželka, tak on říkal, že tohle je jednoznačně nejlepší zaměstnání, které on může mít.

Samozřejmě, že jsem chvíli žárlila, že partner zůstal brigádně tam, kde pracovala jeho bývalá manželka. Ale co jsem měla dělat? Když jsem viděla partnera, jak ho to v maskérně a v kostymérně moc baví, tak jsem nemohla si ani postěžovat, že mi vadí, že pracuje tam, kde pracovala jeho manželka.

A když jsem viděla partnera, jak také pracuje a jak ho to baví, tak jsem si najednou uvědomila, že kultura také může být docela zajímavá, že kultura není jenom o tom, že budu sedět anebo stát někde v divadle a pozorovat představení, že kultura je úplně něco jiného. Kultura je to, co vlastně člověk vyrobí a potom se někdo na to dívá. Třeba může to být i film. Takový film, na který se třeba díváte nejenom v kině, ale také třeba doma, vy vlastně nemusíte chodit do kina, abyste viděli nějaké pěkné filmy. Na internetu je jich hodně, ale řeknu vám, že v kině toho uvidíte mnohem a mnohem víc a také v lepší kvalitě. V kině jsem už byla asi pětkrát nebo šestkrát, a to s novým partnerem. Protože jak pracuje v kostymérně, tak má také různý přehled o různých kulturních akcích.